Zámecká paní

15. února 2018 v 3:38 | Max
******
Vítám vás na loveckém zámečku Stopka. Tento zámeček založil v roce 1637 hrabě Adolf von Kautendorf, dostavěn byl až za jeho syna Karla Adolfa v roce 1688". Takhle začínám každou prohlídku a už takto provádím pět let. Je mi devětadvacet a jsem pořád sám. Ze začátku jsem si dával pozor abych něco nezkazil, ale postupem času to začala být rutina, tak jsem začal při prohlídkách pozorovat lidí jak reagují na můj výklad. Právě nedávno se mi stala jedna situace, která mi změnila život.

Prohlídka začala jako obvykle. Začal jsem prohlídku a pozoroval kdo dnes přišel. Jedna mladá rodina a dvě děti, kluk a holka. Holku to očividně nebaví. Dál dvě starší dámy, vypadá že jsou kamarádky, dál dva starší páry. Ten jeden šel odděleně a druhý se pořád držel za ruku. Když se dva lidi mají rádi i v takto pokročilém věku to je v této době spíše zázrak, ale i ty se někdy dějí. Dál tam byla jedna mladá žena odhadem tak pětadvacetiletá, vypadala hodně smutně a na zámeček spíš šla jen tak pro zabití času. Byla dost nepřehlédnutelná, protože měla krásné vlnité a hlavně zrzavé vlasy a na nose měla krásný pihy. Při mém výkladu jsem s ní skoro nespustil oči, dokonce jsem udělal i malou chybu což se mi několik let nepovedlo. V ložnici manželky posledního majitele panství Jánose Kőtty, Antonie Kőtty se naše pohledy konečně potkaly. Usmál jsem se na ní a ona hned uhnula pohledem a byla u toho nádherně roztržitá. Nevěděla jestli se má na mě dívat nebo ne. Bylo to rozkošný jak byla v rozpacích. Při odchodu návštěvníku se vždy hezky rozloučím a nevím co mě to napadlo, ale když kolem šla tato žena s rezavými vlasy řekl jsem navíc " přijďte zase" jako nějaký restaurater s nejlepším jídlem v kraji. Moc jsem tomu nevěřil že ji ještě uvidím, ale jaký bylo mé překvapení když druhý den přišla znovu na prohlídku. Naše pohledy se čím dál víc potkávali a já byl víc a víc nesoustředěný. Takhle to trvalo několik dní. Vždy přišla na prohlídku a pak zmizela.

Jenou jsem to už nevydržel a při odchodu jsem se odvážil a oslovil ji. " Promiňte slečno, vy se zajímáte o historii Stopky"? " No tak trochu" řekla dost nejistě. "Mohl bych vám povědět víc než říkám na prohlídce. Pracuji tu už pět let a znám spoustu příběhu" . " To by bylo fajn". " Tak já vás zvu dnes večer do Zámecké na večeři". Asi byla hodně zvědavá protože na mé pozvání kývla. Domluvili jsme se na čase a rozloučili jsme se.

Večer v osm jsme se potkali Na zámecké. Objednal jsem večeři a k tomu víno. Nic nenamítala. Konečně se trochu usmála. Začali jsme večeřet a já začal vykládat o historii zámečku. Vyprávěl jsem různé příběhy, který jsem vyčetl v zámecké knihovně a z různých rukopisů. Pozorně poslouchala a já měl radost že ji to zajímá. Konečně žena co má stejného koníčka. Dojedli jsme a popíjeli víno a bylo to nádherný. Ve svým výkladu jsem se dostal do roku 1919, kdy zámeček koupila rodina Kőtty. Byly to zbohatlíci z Uher a János Kőtty si nechával říkat hrabě. Moje společnice ale chtěla o této rodině slyšet všechny podrobnosti. Tak jsem začal vyprávět, ale teď byla jedna změna. Začala se i vyptávat. "Můžu se zeptat proč vás zajímá právě tato rodina"? " Promiň Te je to moje chyba, já se vám vlastně nepředstavila. Jmenuji se Jessica Carter Kőtty. Antonie Kőtty byla moje praprababička. Ta fotka v pracovně je jediná dochovaná fotka mojí praprababičky". Jak to řekla, došlo mi její zbarvení vlasů. Její praprababičce se totiž říkalo rudá hraběnka podle jejích vlasů. Dopili jsme víno, já zaplatil a společně jsme šli na zámeček.

Udělal jsem Jessice noční soukromou prohlídku a v pracovně jsme se zdrželi trochu déle. Dívala se na fotku své praprababičky a já si až teď všiml, že ta podoba je až neskutečná. Potom jsem udělal věc kterou by průvodce neměl udělat. Ve skladě jsem našel staré šaty, Jessica si je oblékla, vypadala nádherně jako zámecká paní. Byla neskutečně dojatá a dala mi něžný polibek. Potom jsem ji uložil do postele kde spala její praprababička a byla neskutečně krásná. Seděl jsem celou noc v křesle vedle postele. Ráno mě neskutečně boleli záda, ale byla to nejkrásnější noc v mým životě.
Začal jsem s Jessicou chodit a za další dva roky jsme se vzali. Vzal jsem si nádhernou dívku s rudým vlasem a zlatým srdcem. Mám za ženu zámeckou paní a jsem na to pyšný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama