Ja cu zilafu

4. března 2018 v 23:16 | Max

Ahoj moji věrní čtenáři, napsal jsem pro vás jednu takovou netradiční kapitolu. Doufám že vám vykouzlím na tváři úsměv a možná i trochu pobavím. Tak krásnou zábavu. A ještě jedna věc, hlasujte a komentujte, je to známka toho že moje psaní má smysl.

******

"Vojtíšku, chtěl bys sestřičku nebo bratříčka". "Neci sestlicku ja cu zilafu". Co je to za nápady ptát se tříletého dítěte jestli chce sestru či bráchu. Raději bych tu žirafu, ale tu jsem nedostal. Místo ní táta s mámou donesli cosi malého a moc ukřičeného. Prý je to moje malá sestřička Viktorka. No to je toho. Hned kolem ní začali skákat a poletovat a co já. Já nic? Hned jsem se rozhodl, že tu malou uřvanou potvůrku nemám rád. " Mamí a kdy Viktolka vyloste"? " Musíš se moc krát vyspinkat víš a potom Viktorka vyroste a budete si moct spolu hrát. " Ale já uz spinkal osumdesatnact ctizi dva. To sem moc spinkal". " To je málo, to musíš víckrát". Tak jsem spal víckrát, stejně to nepomohlo.

Asi po roce se konečně postavila na nohy a já už jsem přestal žvatlat. Už umím R, Ř, Č, Š a ostatní písmenka. Á už začíná legrace, všude leze. Kruci proč je tady ta branka a na co je ten plotek vždyť se nikam nedostanu. Připadám si tady jako papoušek v kleci někde v ZOO. "Mamí, proč je tady ta branka"? "No ta je tam aby Viktorka nespadla na schodech". To je tak nešikovná, to není moje sestra. Mám velký světový úkol, naučit to nemehlo chodit po schodech. Chvíli jsem číhal až mamka odejde do pokoje. Vzal jsem ji za ruku a už ji táhl ke schodům. Kruci zvedni tu nohu, to je nemehlo. Nakonec se to povedlo jenže jinak než jsem chtěl, skácela se na zem a začala řvát. "Vojto co to děláš" zakřičela mamka a rozběhla se k nám. To bude zase výprask. Jak se k nám natahovala tak šlápla na moje autíčko to podjelo a mamka sebou za slov který neznám praštila na zem. To zaslechl táta ve vedlejším pokoji, přišel a když viděl tu spoušť začal se smát. "Blbe nesměj se a zavolej mě sanitku, zlomila jsem si nohu". Sanitka u nás byla za chvíli a už nesli mamku na nosítkách. Mamku odvezli a my se oblékli a jeli za mámou do nemocnice. Ten doktor co mluvil s tátem byl divný. Malý, tlustý a škaredý, Viktorka zase řve to se nedá vydržet. Nakonec mamka měla zlomenou ruku tu nohu jen naraženou. Vypadala jako Golem z pohádky. Na ruce sádru, nohu zavázanou obvazem a hopkala o berlích. Dojeli jsme domů a štěstí že nám zase jede výtah, protože táhnout mámu do čtvrtého poschodí to je na stěhováky. Táta si musel vzít dovolenou aby se o nás a mámu postaral. No musím říct chudák táta, co ten musí všechno stihnout a to ho ještě máma řídí z gauče. Až budu velký nenechám se od holky komandovat. "Vojtíšku" ozvala se máma, " běž si hrát s Viktorkou". Jak si asi tak mám hrát s vřískající opicí. " Ano maminku už jdu" , vzal jsem ji za ruku a už ji táhl do mého pokojíčka. " Počkej" volala máma " táta Viktorku vynese". Pustil jsem tedy tu opici a šel po schodech do pokoje, za chvíli táta přinesl Viktorku. Bezva začala mě mlátit do autíček, tak to ne. šel jsem do jejích hraček a donesl panenky. Kruci kam šla, odpochodovala do ložnice. Tak to tedy ne, někde mám v hračkách schovaný obojek od pejska co štěkal, ale už neštěká. Našel jsem ho a dal Viktorce na krk, ještě provázek a už mě neutečeš. Já ti dám. Už žádný utíkání, jen tam kam to dovolím. To se mi líbilo, Viktorce asi moc ne. Pořád sebou škubala a snažila se zmizet, já zatáhl a byla zpět. Náhle do pokoje vešel táta, vykulil oči a vytáhl mobil. Nechápu proč si nás fotí. Za chvíli jsem to pochopil. "Vojtěchu okamžitě ji to sundej" zařvala mamka z obýváku. Netušil jsem že umí tak dobře skákat po jedné noze po schodech. Vletěla do pokoje a ..... dostal jsem výprask.

Těch kravinek jsem ji provedl ještě spoustu, ale jak jsme rostli začala mě Viktorka vtípky vracet a někdy byly i dost drsný. Poslední vtípek ale byl na ní a já byl obětí. To nám bylo kolem třinácti, patnácti let. Do sprchového gelu mi nasypala mletou feferonku. Na tele mi to moc nevadilo, ale horší to bylo na citlivých místech. Pálilo to jak čert a já začal řvát. V tom vstoupila sestřička s úsměvem na tváři a řekla " nepálí tě něco bratříčku". Uvědomil jsem si že to musí skončit. Já to začal a sestra skončila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama